Chlap je u soudu, protože zabil svoji manželku a soudce mu dá prostor vše vysvětlit a uvést polehčující okolnosti.
Tak chlap začne:
"V našem domě bydlí rodina, která má dvě děti, ten mladší má dvanáct a měří 80 cm, ten starší má devatenáct a měří 90 cm.
Manželka říkala: ´V té jejich rodině je něco špatně, ty děti jsou praví pyrenejové.´
´Ne,´ říkám já, ´jsou pygmejové.´
Ale ona na to: ´Ne, pigmej je látka, která pod kůží tvoří pihy.´
Já říkám: ´Ne, to je pigment.´
Ale ona říká: ´Ne, pigment je to, na co psali staří Římané.´
Říkal jsem: ´To myslíš pergamen.´
Ale ona říkala: ´Pergamen je, když básník něco píše a pak to nedokončí...´
Musíte, pane soudce, ocenit, že jsem zamlčel slovo fragment a šel si číst noviny. Jenže moje žena za chvíli přišla za mnou.
Řekla: ´Podívej, miláčku, co to tady stojí, ukázala text a řekla, slunečník kabelky byl učitelem pasáka 15.´
Řekl jsem: ´Ale to je francouzsky, píše se tam La marquise de pompadour est la maitresse de lous XV., to znamená markýza de pompadour byla milenkou Ludvíka patnáctého.´
´Ne,´ říká moje žena, ´to musíš doslovně, marquise-slunečník, pompadour-kabelka, maitresse-učitelka, luis xv - pasák patnáct. A koneckonců, já to vím líp, protože jsem si najala vynikajícího legionáře francouzštiny.´
´Myslíš lektora,´ na to já.
´Lektor byl antický hrdina,´ na to moje žena.
´To byl Hektor,´ na to já.
´Ne, Hektor je plošná míra,´ na to moje žena.
´To je hektar.´
´Ne, hektar je nápoj bohů.´
´Ale to je nektar,´ povídám jí.
´Nektar je řeka v jižním Neměcku,´ říkala žena.
´To je Neckar.´
´Ale, miláčku, pamatuješ, jak je to v té písni o Rýnu a Nektaru, jak jsme ji zpívali jako duo?´
´Ne,´ říkám já. ´Jako duet.´
Ale ona říkala: ´Duet, to je, když stojí proti sobě dva muži s kordy.´
´Ne, to je duel.´
A ona říká: ´Duel je díra v hoře, kterou projždí vlak.´
Pane soudce, pak jsem vzal kladivo a umlátil ji."
Soudce se postaví, aby pronesl ortel a řekne: "Zproštěn viny v celém rozsahu. Já bych ji zabil už u Hektora."