Ve stejnou dobu jako premiéra se pochopitelně konala i konference v Tokyu. Kristen měla zajímavé šaty, i když to zakonečení bylo hodně originální, nevim jak jinak to říct. :D
V Japonsku měli premiéru teprve teď, takže je upřímně lituju... ale zase je pravda, že kniha je lepší. No stejně jim to trvalo dlouho... Takže tady jsou fotky. Byla tam Kristen Stewart, Robert Pattinson a Taylor Lautner. Všem to tam moc slušelo, Kristen měla nádherné šaty. :)
Poslední dobou mi přibylo hned několik esbéček, od kterých jsem dostala diplomky, které jsem si ovšem ještě nehodila na blog (mam je jen uložené v compu), takže jsem se rozhodla je sem hodit najednou. Děkuju všem za spřátelení i za diplomky!! :))
Ashley Greene, Justin Chon a Peter Facinelli se zúčastnili konference o Twilight v Chicagu. Ta holka s Peterem je ta, co tohle fotila. Jmenuje se Timika (nebo je to její přezdívka).
17. února byl Peter se svou ženou Jennie Garth na předávání cen Costume designers guild. Ta jeho manželka je pěkně hnusná, abych pravdu řekla, ale líbí se mi její šaty. :D Kdo je ta ženská v oranžových šatech netušim. V článku celkem 14 fotek.
"Musím odejít," zašeptala jsem. "Musím jít hned, dokud je tma a dokud všichni spí."
"Takže vážně odcházíš?" zamumlal smutně a odvrátil hlavu.
"Víš stejně dobře jako já, že to musím udělat. A sama," dodala jsem pro jistotu. Drásalo mi to srdce, ale věděla jsem, že dělám správně. Díky té noci jsem si uvědomila, co musím udělat. Včerejší rozchod byl definitivní, tohle bylo opravdu jenom pozdní rozloučení.
V očích se mu zračila bolest, ale viděla jsem na něm, že konečně pochopil. Došlo mu, že nemůže opustit svou matku, svou smečku... věděl, že se otiskne a mně by tím pak ubližoval. Byla jsem si jistá, že mi to nechce ztěžovat.
"Půjdeš mě doprovodit?" zeptala jsem se tiše, aniž bych se na něj podívala.
Neřekl nic, ale po chvilce jsem slyšela, jak vstává z postele. Pohyb za mnou byl tichý, ale jistý. Cítila jsem jeho pohlazení na svých ramenou a bezděčně se otočila.
Podíval se mi do očí s odevzdaným výrazem. Věděl, že tohle je opravdu naposled, co se na nějakou dobu vidíme. Pohladil mě po tváři a přejel až k boku. Pak se ke mně pomaličku nahnul a jemně přitiskl svoje rty na ty moje. Líbal mě jen chvilku, než se odtáhl a objal mě.
"Myslím, že líp jsme se rozloučit nemohli," zašeptala jsem mu do ramene. "Děkuju."