Nezůstali jsme dlouho venku, jak jsem slíbila. Nepřekvapilo mě, když jsem viděla, že se ještě svítí, když jsme zastavili před domem - věděla jsem, že Charlie bude čekat, aby mi ještě trochu kázal.
"Radši bys neměl chodit dovnitř," řekla jsem. "Tím by se to jenom zhoršilo."
"Náladu má relativně dobrou," popichoval mě Edward. Tvářil se tak, že jsem si říkala, jestli mi náhodou neuniká nějaký vtip. Koutky úst se mu zvedaly, jak potlačoval smích.
"Tak zatím čau," zamumlala jsem mrzutě.
Zasmál se a políbil mě na temeno. "Vrátím se, až Charlie začne chrápat."
Televize byla nahlas, když jsem vešla dovnitř. Napadlo mě, že se kolem pokoje proplížím.
"Mohla bys přijít sem, Bello?" zavolal Charlie a zmařil tak můj plán.
Neochotně jsem udělala pět pomalých kroků do obýváku.
"Co se děje, tati?"
"Byl to dneska hezký večer?" zeptal se. Zdál se nesvůj. Hledala jsem v jeho slovech skryté významy, než jsem odpověděla.
"Ano," řekla jsem zdráhavě.
"Co jste dělali?"
Pokrčila jsem rameny. "Byli jsme s Alicí a Jasperem. Edward porazil Alici v šachu a pak jsem hrála já s Jasperem. Rozdrtil mě.
Usmála jsem se. Sledovat, jak Edward s Alicí hrají šachy, byla snad nejzábavnější podívaná na světě. Seděli téměř bez pohnutí a zírali na šachovnici, zatímco Alice předvídala tahy, které udělá Edward, a ten jí na oplátku z hlavy četl tahy, kterými mu to oplatí. Většinu partie odehráli v duchu; myslím, že oba udělali dva tahy pěšcem, načež Alice převrátila svého krále a přiznala porážku. Trvalo to celé tři minuty.









neboj hned tam budes =))