Že by se vracela k dobám, kdy vypadala jako kluk? :)
No právě... ehm... když přepíšeš adresu z "1-kapitola" na 2. a 3., můžeš kouknout i na ty, co zveřejněné teprve budou ;). Smála jsem se HODNĚ uspěchanému ději XD. Věta "to snad není možný" to krásně vystihuje XD. Jj, je lepší, když je to nějak zamotanější, víc rolí, osudů... to bych řekla, že je u Tebe dost :).
"Musím odejít," zašeptala jsem. "Musím jít hned, dokud je tma a dokud všichni spí."
"Takže vážně odcházíš?" zamumlal smutně a odvrátil hlavu.
"Víš stejně dobře jako já, že to musím udělat. A sama," dodala jsem pro jistotu. Drásalo mi to srdce, ale věděla jsem, že dělám správně. Díky té noci jsem si uvědomila, co musím udělat. Včerejší rozchod byl definitivní, tohle bylo opravdu jenom pozdní rozloučení.
V očích se mu zračila bolest, ale viděla jsem na něm, že konečně pochopil. Došlo mu, že nemůže opustit svou matku, svou smečku... věděl, že se otiskne a mně by tím pak ubližoval. Byla jsem si jistá, že mi to nechce ztěžovat.
"Půjdeš mě doprovodit?" zeptala jsem se tiše, aniž bych se na něj podívala.
Neřekl nic, ale po chvilce jsem slyšela, jak vstává z postele. Pohyb za mnou byl tichý, ale jistý. Cítila jsem jeho pohlazení na svých ramenou a bezděčně se otočila.
Podíval se mi do očí s odevzdaným výrazem. Věděl, že tohle je opravdu naposled, co se na nějakou dobu vidíme. Pohladil mě po tváři a přejel až k boku. Pak se ke mně pomaličku nahnul a jemně přitiskl svoje rty na ty moje. Líbal mě jen chvilku, než se odtáhl a objal mě.
"Myslím, že líp jsme se rozloučit nemohli," zašeptala jsem mu do ramene. "Děkuju."
Že by se vracela k dobám, kdy vypadala jako kluk? :)
No právě... ehm... když přepíšeš adresu z "1-kapitola" na 2. a 3., můžeš kouknout i na ty, co zveřejněné teprve budou ;). Smála jsem se HODNĚ uspěchanému ději XD. Věta "to snad není možný" to krásně vystihuje XD. Jj, je lepší, když je to nějak zamotanější, víc rolí, osudů... to bych řekla, že je u Tebe dost :).