Úžasná zpráva!
Dnes se natáčela scéna ve stanu, kde účinkuje Bella, Jacob a Edward...
Kristen, Taylor a Robert. Víc informací bohužel zatím nemám, ale
časem se snad něco objeví... Tady je kousek textu z kapitoly Fire and Ice.

"Co mám udělat?" skoro zaprosil Edward.
Jenom jsem zavrtěla hlavou.
Venku ve sněhu Jacob nešťastně zavyl.
"J-j-j-jdi p-p-p-ryč," poručila jsem mu znovu.
"Jenom má o tebe starost," překládal Edward. Jemu je dobře. Jeho tělo je vybavené, aby si s tímhle poradilo."
"T-t-t-t-t." Chtěla jsem říct, že to nevadí, že by měl stejně jít, ale nedokázala jsem ta slova dostat přes drkotající zuby. Skoro jsem si ukousla jazyk, jak jsem to zkoušela. Jacob asi byl opravdu proti sněhu dobře chráněný, dokonce lépe než ostatní členové jeho smečky, protože jeho rozježený narudlý kožich byl delší a huňatější. Přemítala jsem, proč to tak je.
Jacob zakňučel vysoko posazeným, chraplavým hlasem. Znělo to jako nářek.
Jenom jsem zavrtěla hlavou.
Venku ve sněhu Jacob nešťastně zavyl.
"J-j-j-jdi p-p-p-ryč," poručila jsem mu znovu.
"Jenom má o tebe starost," překládal Edward. Jemu je dobře. Jeho tělo je vybavené, aby si s tímhle poradilo."
"T-t-t-t-t." Chtěla jsem říct, že to nevadí, že by měl stejně jít, ale nedokázala jsem ta slova dostat přes drkotající zuby. Skoro jsem si ukousla jazyk, jak jsem to zkoušela. Jacob asi byl opravdu proti sněhu dobře chráněný, dokonce lépe než ostatní členové jeho smečky, protože jeho rozježený narudlý kožich byl delší a huňatější. Přemítala jsem, proč to tak je.
Jacob zakňučel vysoko posazeným, chraplavým hlasem. Znělo to jako nářek.
"Co po mně chceš?" zavrčel Edward, příliš vyplašený, aby se teď obtěžoval se zdvořilostí. "Odnést ji v tomhle nečase? Nechápu, jak bys mohl být užitečný. Co kdybys jí přinesl ohřívač nebo tak něco?"
"Mně je d-d-d-d-dobře," protestovala jsem. Soudě podle Edwardova zasténání a tlumeného zavrčení před stanem jsem nikoho nepřesvědčila. Vítr silně otřásal stanem a já jsem se třásla spolu s ním.
Řev větru přehlušilo náhlé zavytí, až jsem si musela před tím hlukem zakrýt uši. Edward se zamračil.
"To vážně nebylo nutné," zamručel. "A je to nejhorší nápad, jaký jsem kdy slyšel," zavolal hlasitěji.
"Tebe nic lepšího nenapadlo," odpověděl Jacob a jeho lidský hlas mě vylekal. "Přines jí ohřívač," zabručel. "Nejsem bernardýn."
Slyšela jsem, jak někdo rychle rozepnul zip u stanu.
Jacob otevřel jenom tak, aby mohl vklouznout dovnitř, a spolu s ním do stanu zafoukal arktický vzduch a na podlážku dopadlo pár vloček sněhu. Třásla jsem se tak silně, že jsem měla tělo stažené v křeči.
"To se mi nelíbí," zasyčel Edward, když za sebou Jacob zapínal zip. "Jenom jí dej bundu a vypadni."
Už jsem měla oči natolik uvyklé tmě, abych dokázala rozpoznat obrysy - Jacob mi nesl bundu, kterou pověsil na strom vedle stanu.
Snažila jsem se zeptat, o čem se to baví, ale jediné, co mi vyšlo z pusy, bylo "C-c-c-c-c-," jak mě nezvladatelný třas nutil koktat.
"Ta bunda je na zítra - je jí taková zima, že si ji nedokáže sama vyhřát. Bunda je zmrzlá." Upustil ji vedle vchodu. "Povídal jsi, že potřebuje ohřívač, tak jsem tady." Jacob napřáhl ruce tak široko, jak mu to stan dovoloval. Jako obvykle, když běhal ve vlčí podobě, měl na sobě jen to nejnutnější - jen tepláky, žádné tričko, žádné boty.
"J-J-J-J-J-Jaku, vždyť z-z-zmrzneššš," snažila jsem se namítnout.
"Já ne," řekl vesele. "Poslední dobou si udržuju příjemných čtyřicet dva celých sedm. Za chviličku se budeš potit."
Edward zavrčel, ale Jacob se na něj ani nepodíval. Přisedl si ke mně a začal mi rozepínat spacák.
Edward ho najednou popadl za rameno a nechtěl ho pustit. Jeho sněhově bílá ruka svítila na Jacobově tmavé kůži. Jacob zaťal čelist, nozdry se mu rozšířily, tělo uhýbalo před chladným dotykem. Dlouhé svaly jeho paží se automaticky napjaly
"Sundej ze mě tu ruku," zavrčel se zaťatými zuby.
"Ty sundej ruce z ní," odpověděl Edward výhružně.
"N-n-n-n-nehádejte se," prosila jsem. Roztřásla mě další křeč. Měla jsem pocit, že se mi zuby rozdrtí, tak silně mi drkotaly.
"Za tohle ti určitě poděkuje, až jí prsty na nohou zčernají a upadnou," odsekl Jacob.
Edward zaváhal, pak spustil ruku a skrčil se zase v koutku.
Jeho hlas byl monotónní a děsivý. "Dávej si pozor."
Jacob se uchichtl.
"Posuň se, Bello," řekl a rozevřel zip spacáku ještě víc.
Vztekle jsem se na něj dívala. Nebylo divu, že Edward takhle reagoval.
"N-n-n-n-n," snažila jsem se protestovat.
"Nebuď hloupá," řekl zoufale. "Tobě se nelíbí, mít na nohou deset prstů?"
Nacpal svoje tělo do neexistujícího prostoru a namáhavě za sebou zatáhl zip.
A už jsem nic nenamítala - nic lepšího jsem si nemohla přát. Byl tak teplý. Objal mě a já jsem se pohodlně uvelebila na jeho nahé hrudi. To teplo bylo neodolatelné, jako vzduch, když byl člověk příliš dlouho pod vodou. Nakrčil se, když jsem mu dychtivě přitiskla zmrzlé prsty ke kůži.
"Ježišmarjá, ty jsi ledová, Bello," stěžoval si.
"P-p-p-promiň," drkotala jsem.
"Snaž se uvolnit," nabádal mě, když mnou divoce otřásl další záchvěv. "Za minutku ti bude teplo. Samozřejmě by ses zahřála rychleji, kdyby sis sundala oblečení."
Edward ostře zavrčel.
"To je jenom prostý fakt," bránil se Jacob. "Neznáš pravidla pro přežití v chladu?"
"N-n-n-nechme toho, Jaku," řekla jsem rozzlobeně, ačkoliv moje tělo odmítalo i jen představu, že by se od něj mělo odtáhnout. "K-k-k-dopak p-p-p-potřebuje všech deset p-p-p-prstů."
"Z krvežíznivce si nic nedělej," opáčil Jacob samolibě. "Jenom žárlí."
"Samozřejmě, že žárlím," zašeptal Edward ve tmě sametovým, melodickým hlasem. "Nemáš ponětí, jak bych si přál, abych to pro ni mohl udělat místo tebe, psisko."
"To jsou ty brzdy," řekl Jacob vesele, ale pak se rozmrzel. "Alespoň víš, že si přeje, abys to byl ty."
"To je pravda," souhlasil Edward.
Zatímco se hádali, přestávala jsem se tak silně třást a bylo mi o poznání lépe.
"Ták," řekl Jacob potěšeně. "Už je to lepší?"
Konečně jsem dokázala jasně promluvit. "Ano."
"Mně je d-d-d-d-dobře," protestovala jsem. Soudě podle Edwardova zasténání a tlumeného zavrčení před stanem jsem nikoho nepřesvědčila. Vítr silně otřásal stanem a já jsem se třásla spolu s ním.
Řev větru přehlušilo náhlé zavytí, až jsem si musela před tím hlukem zakrýt uši. Edward se zamračil.
"To vážně nebylo nutné," zamručel. "A je to nejhorší nápad, jaký jsem kdy slyšel," zavolal hlasitěji.
"Tebe nic lepšího nenapadlo," odpověděl Jacob a jeho lidský hlas mě vylekal. "Přines jí ohřívač," zabručel. "Nejsem bernardýn."
Slyšela jsem, jak někdo rychle rozepnul zip u stanu.
Jacob otevřel jenom tak, aby mohl vklouznout dovnitř, a spolu s ním do stanu zafoukal arktický vzduch a na podlážku dopadlo pár vloček sněhu. Třásla jsem se tak silně, že jsem měla tělo stažené v křeči.
"To se mi nelíbí," zasyčel Edward, když za sebou Jacob zapínal zip. "Jenom jí dej bundu a vypadni."
Už jsem měla oči natolik uvyklé tmě, abych dokázala rozpoznat obrysy - Jacob mi nesl bundu, kterou pověsil na strom vedle stanu.
Snažila jsem se zeptat, o čem se to baví, ale jediné, co mi vyšlo z pusy, bylo "C-c-c-c-c-," jak mě nezvladatelný třas nutil koktat.
"Ta bunda je na zítra - je jí taková zima, že si ji nedokáže sama vyhřát. Bunda je zmrzlá." Upustil ji vedle vchodu. "Povídal jsi, že potřebuje ohřívač, tak jsem tady." Jacob napřáhl ruce tak široko, jak mu to stan dovoloval. Jako obvykle, když běhal ve vlčí podobě, měl na sobě jen to nejnutnější - jen tepláky, žádné tričko, žádné boty.
"J-J-J-J-J-Jaku, vždyť z-z-zmrzneššš," snažila jsem se namítnout.
"Já ne," řekl vesele. "Poslední dobou si udržuju příjemných čtyřicet dva celých sedm. Za chviličku se budeš potit."
Edward zavrčel, ale Jacob se na něj ani nepodíval. Přisedl si ke mně a začal mi rozepínat spacák.
Edward ho najednou popadl za rameno a nechtěl ho pustit. Jeho sněhově bílá ruka svítila na Jacobově tmavé kůži. Jacob zaťal čelist, nozdry se mu rozšířily, tělo uhýbalo před chladným dotykem. Dlouhé svaly jeho paží se automaticky napjaly
"Sundej ze mě tu ruku," zavrčel se zaťatými zuby.
"Ty sundej ruce z ní," odpověděl Edward výhružně.
"N-n-n-n-nehádejte se," prosila jsem. Roztřásla mě další křeč. Měla jsem pocit, že se mi zuby rozdrtí, tak silně mi drkotaly.
"Za tohle ti určitě poděkuje, až jí prsty na nohou zčernají a upadnou," odsekl Jacob.
Edward zaváhal, pak spustil ruku a skrčil se zase v koutku.
Jeho hlas byl monotónní a děsivý. "Dávej si pozor."
Jacob se uchichtl.
"Posuň se, Bello," řekl a rozevřel zip spacáku ještě víc.
Vztekle jsem se na něj dívala. Nebylo divu, že Edward takhle reagoval.
"N-n-n-n-n," snažila jsem se protestovat.
"Nebuď hloupá," řekl zoufale. "Tobě se nelíbí, mít na nohou deset prstů?"
Nacpal svoje tělo do neexistujícího prostoru a namáhavě za sebou zatáhl zip.
A už jsem nic nenamítala - nic lepšího jsem si nemohla přát. Byl tak teplý. Objal mě a já jsem se pohodlně uvelebila na jeho nahé hrudi. To teplo bylo neodolatelné, jako vzduch, když byl člověk příliš dlouho pod vodou. Nakrčil se, když jsem mu dychtivě přitiskla zmrzlé prsty ke kůži.
"Ježišmarjá, ty jsi ledová, Bello," stěžoval si.
"P-p-p-promiň," drkotala jsem.
"Snaž se uvolnit," nabádal mě, když mnou divoce otřásl další záchvěv. "Za minutku ti bude teplo. Samozřejmě by ses zahřála rychleji, kdyby sis sundala oblečení."
Edward ostře zavrčel.
"To je jenom prostý fakt," bránil se Jacob. "Neznáš pravidla pro přežití v chladu?"
"N-n-n-nechme toho, Jaku," řekla jsem rozzlobeně, ačkoliv moje tělo odmítalo i jen představu, že by se od něj mělo odtáhnout. "K-k-k-dopak p-p-p-potřebuje všech deset p-p-p-prstů."
"Z krvežíznivce si nic nedělej," opáčil Jacob samolibě. "Jenom žárlí."
"Samozřejmě, že žárlím," zašeptal Edward ve tmě sametovým, melodickým hlasem. "Nemáš ponětí, jak bych si přál, abych to pro ni mohl udělat místo tebe, psisko."
"To jsou ty brzdy," řekl Jacob vesele, ale pak se rozmrzel. "Alespoň víš, že si přeje, abys to byl ty."
"To je pravda," souhlasil Edward.
Zatímco se hádali, přestávala jsem se tak silně třást a bylo mi o poznání lépe.
"Ták," řekl Jacob potěšeně. "Už je to lepší?"
Konečně jsem dokázala jasně promluvit. "Ano."
Eclipse (kapitola Fire and Ice)








