Tak jsem se chystala udělat pro vás pár screenů, ale našla jsem je už hotové... tak se omlouvám, že nejsou moje vlastní, ale připadalo mi zbytečné je dělat, když už jsem jich našla tolik.
Jsou z lionandlamblove.org, protřídila jsem je, bylo jich tam moc.
Už bylo stanoveno oficiální datum, kdy by měl trailer New moon spatřit světlo světa. Tedy respektive, kdy ho poprvé uvidíme.
Bylo uvedeno, že opravdu oficiální trailer k pokračování Twilight série - k filmu New moon - bude poprvé předveden v ukázkách před filmem Bandslam, a to 14. srpna 2009.
Dalo by se tak předpokládat, že patnáctého ho máme na netu jako na koni.
Snad bude hezký... trailer k Twilight se mi líbil, hudba u něj byla krásná, snad se povede i trailer NM, když má hudbu dělat někdo jinej a vůbec je to jinej režisér... vlastně doufam, že to bude lepší režisér než Catherine, protože film nebyl moc podobný knize, aspoň pro ty, kteří ho znají opravdu důkladně, ačkoli se mi líbil a herci jsou skvělí.
Rozhovor s Edim, Rachelle a Kellanem o New Moon. V článku kus rozhovoru + odkaz na zbytek (je to fakt strašně dlouhý) a také ještě jedna fotka z toho rozhovoru. :) Je to celý zajímavý.
"Musím odejít," zašeptala jsem. "Musím jít hned, dokud je tma a dokud všichni spí."
"Takže vážně odcházíš?" zamumlal smutně a odvrátil hlavu.
"Víš stejně dobře jako já, že to musím udělat. A sama," dodala jsem pro jistotu. Drásalo mi to srdce, ale věděla jsem, že dělám správně. Díky té noci jsem si uvědomila, co musím udělat. Včerejší rozchod byl definitivní, tohle bylo opravdu jenom pozdní rozloučení.
V očích se mu zračila bolest, ale viděla jsem na něm, že konečně pochopil. Došlo mu, že nemůže opustit svou matku, svou smečku... věděl, že se otiskne a mně by tím pak ubližoval. Byla jsem si jistá, že mi to nechce ztěžovat.
"Půjdeš mě doprovodit?" zeptala jsem se tiše, aniž bych se na něj podívala.
Neřekl nic, ale po chvilce jsem slyšela, jak vstává z postele. Pohyb za mnou byl tichý, ale jistý. Cítila jsem jeho pohlazení na svých ramenou a bezděčně se otočila.
Podíval se mi do očí s odevzdaným výrazem. Věděl, že tohle je opravdu naposled, co se na nějakou dobu vidíme. Pohladil mě po tváři a přejel až k boku. Pak se ke mně pomaličku nahnul a jemně přitiskl svoje rty na ty moje. Líbal mě jen chvilku, než se odtáhl a objal mě.
"Myslím, že líp jsme se rozloučit nemohli," zašeptala jsem mu do ramene. "Děkuju."