Nový Jacksonův projekt, film Hurt, už zná datum svého uvedení na DVD.
Má jím být sedmnáctý listopad tohoto roku.
Jacks tam hraje dospívajícího syna Conrada, kterému zemřel otec.
A ačkoli se to zdá jinak, je to horor...
O čem tento film z roku 2008 je?
Příběh začíná v Arizoně, kde v rodině Coltrane neočekávaně zemře otec... Robert. Jeho žena Helen je nucena opustit dosavadní způsob života a přijmout nabídku samotářského bratra jejího zemřelého manžela, Darryla, jít žít do jeho opuštěného domku uprostřed pouště. Odjede tam i se svými dospívajícími dětmi, Conradem a Lenore. Když se rodina neochotně usadí, objeví se nová výzva, zastoupená nevlastní dcerou zemřelého Roberta, problémovou a nezvladatelnou Sarah, které Robert kdysi slíbil, že si ji vezme k sobě. Rodinný smutek se rychle mění na hrůzu z toho, co se členům rodiny stává. Kdo může za nevysvětlitelné tragické příhody, které se jim stávají?
On pořád někde hraje, jenže já to nikdy nezjistim včas a pak už to sem nestihnu hodit... tak tenhle týden se to sem všechno pokusím dát, všechny akce, kde za poslední dobu s kapelou vystupoval...
Tahle měla název Danger danger a je ze 13. června.
Koncert byl podle slov fanoušků mimořádný, a byla skvělá zábava...
Rozhovor s Jacksonem o jeho tetováních. Nechala jsem ho v originále, protože se mi nechce kazit jeho věty naší odpornou češtinou.
Kdybyste tomu ale nerozumněli, tak říká zhruba to, že má jen jedno, které říká "I am lost", protože měli ve škole partu, o které se říkalo, že jsou to "lost boys"; k osmnáctinám dostal to tetování.
Je to rozhovor pro Inked magazine, ze kterého je ta úžasná fotka, kterou mám zrovna v dessu.
Tak tenhle shoot je starej jako svět sám, ale stejně jako ten minulej, jsem ho sem zapomněla dát. :( No jo, fotky z něj se mi střídaly na ploše, ale prostě jsem ho sem nedala. Tak se omlouvám. :)
Tenhle shoot je hoooodně starý, nicméně jsem ho sem pořád nedala. No a teď se objevily nové fotečky, tak jsem uznala za vhodné ho sem dát právě teď! Jsou sice staré, ale mně se děsně líbí. :)
"Musím odejít," zašeptala jsem. "Musím jít hned, dokud je tma a dokud všichni spí."
"Takže vážně odcházíš?" zamumlal smutně a odvrátil hlavu.
"Víš stejně dobře jako já, že to musím udělat. A sama," dodala jsem pro jistotu. Drásalo mi to srdce, ale věděla jsem, že dělám správně. Díky té noci jsem si uvědomila, co musím udělat. Včerejší rozchod byl definitivní, tohle bylo opravdu jenom pozdní rozloučení.
V očích se mu zračila bolest, ale viděla jsem na něm, že konečně pochopil. Došlo mu, že nemůže opustit svou matku, svou smečku... věděl, že se otiskne a mně by tím pak ubližoval. Byla jsem si jistá, že mi to nechce ztěžovat.
"Půjdeš mě doprovodit?" zeptala jsem se tiše, aniž bych se na něj podívala.
Neřekl nic, ale po chvilce jsem slyšela, jak vstává z postele. Pohyb za mnou byl tichý, ale jistý. Cítila jsem jeho pohlazení na svých ramenou a bezděčně se otočila.
Podíval se mi do očí s odevzdaným výrazem. Věděl, že tohle je opravdu naposled, co se na nějakou dobu vidíme. Pohladil mě po tváři a přejel až k boku. Pak se ke mně pomaličku nahnul a jemně přitiskl svoje rty na ty moje. Líbal mě jen chvilku, než se odtáhl a objal mě.
"Myslím, že líp jsme se rozloučit nemohli," zašeptala jsem mu do ramene. "Děkuju."