Píseň z dílu, kde si pouštěli film Má drahá Clementine. Ten zvuk není sice kdovíjaká kvalita, ale je to suprový, fakt. V článku texty - originální i český.
Tento díl je rozdělen do tří videí (první má 41 minut, druhé 40 a třetí 35 minut).
Válka končí, všichni jedou domů. Na to, jakým způsobem se loučí a co všechno se stane, se podívejte. Je to úžasný díl tohoto nejúžasnějšího seriálu, jaký znám.
BJ si vystřelí ze seržanta Rizza a on si chce naopak vystřelit z něj. Od Igora si půjčí falešný granát, se kterým straší všechny v táboře, za což se mu BJ spolu s Charlesem pomstí tak, že má ještě navíc pocit, že se choval jak největší debil.
Margaret má odjet do Tokia na jakýsi kongres s jistým profesorem, ale ztratí hlas. Charles jí pomáhá zařídit to tak, aby se s tím profesorem domluvila, jenže on musí naléhavě odjet a všechno se stornuje. Zároveň je v táboře generál, kterému nevoní stany, a tak bydlí ve svém přívěsu.
Je tu problém - začaly kvést květiny a Charles má alergii - projevuje se to občasným kýcháním a hlavně chrápáním, což je smůla pro Hawkeyeho a BJe, kteří se nevyspali. Charles jim to ale nevěří. Nevěří, že by mohl chrápat, když nikdy nechrápal a nepřipouští to ani přes svou alergii. BJ a Hawkeye se chtějí přestěhovat do návševnického stanu, ale tam má od oběda bydlet zeť plukovníka Pottera. Ten přijede, ale je nějaký divný... objasní se to až poté, co Potter zvedne telefon, kde mu oznamují, že manželka jeho zetě si v hotelu v Tokiu zapomněla noční košili. Přitom jeho manželka (Potterova dcera) je doma.
BJ a Hawkeye nahrají Charlesovo chrápání na magnetofon, ale ani to ho nepřesvědčí, že je pravda, že chrápe. Charles jde za otcem Mulcahym, protože se domnívá, že chrápání znamená jeho nedostatečnou vznešenost. Ten ho ale "vyhodí" s tím, že jestliže si myslí, že je lepší než ostatní, tak je na velkém omylu. Charles se samozřejmě urazí. Hawkeye a BJ, úplně v koncích a vyčerpaní nadoraz, celý tábor přimějí k tomu, aby si stoupl vedle stanu a poslouchali Charlesovo chrápání, aby mu to všichni dokázali. Charles se zase urazí a odejde.
Potter vypráví svému zeti o tom, jak kdysi sám zahl manželce Mildret, a jak to bylo hrozné. On se nejprve diví, jakto, že o jeho poklesku Potter ví, ale potom slíbí, že se to nebude opakovat.
Díl končí tím, že Charlesovi přejde alergie, ale BJ mluví ze spaní...
Do tábora přijede delegace z OSN. Jeden z mužů, kteří přijedou jako členové, si začne rozumět s Charlesem. V hudbě se shodnou, ale ve všem ostatním mu onen muž dokáže, že má větší přehled a smete všechno, co Charles řekne. Navíc se potom Charles dozví, že to není jeden z horních deseti tisíc, jak tvrdil, ale jen syn sluhy jednoho z nich.
Major Houlihan se chce sblížit s dalším z delegace, ale ten, když vidí, že po něm Margaret jede, se Hawkeyemu svěří, že po jisté nehodě je impotentní a chce po něm, aby mu pomohl se jí zbavit, i když by za normálních okolností s ní rád noc strávil. Nakonec se ale sblíží i přes to a celou noc si povídají.
Kromě toho zde probíhá příběh chlapce, kterému BJ musel amputovat nohu.
BJ má zarostlý nehet na palci a nemůže se pomalu hnout. Je nucen zůstávat ve stanu s Charlesem, který tam poslouchá své desky, což BJovi rve uši. Přivezou raněné a Margaret, které přišel objednaný gramofon bez desek, se snaží zavděčit Charlesovi, aby jí některé desky půjčil. Jenže ten to odmítne. BJ mu zatím rozbije gramofonovou jehlu, jelikož to už vážně nemůže poslouchat. Charlesovi je jasné, že Margaret mu novou jen tak nepůjčí, a BJ jí navíc poštve proti němu. Mezitím je na operační sál přivezen starý známý Shermana Pottera, který ale udělal chybu, za kterou zaplatilo životem i zraněními mnoho vojáků. Potter to nechce přiznat, a tak jde za vojáky, kteří mu to potvrdí. Onen známý se naštve a odjede (na kolečkovém křesle) od něj ze stanu pryč. Charles a Margaret prokouknou BJovo snažení a nastraží na něj past - jdou oba poslouchat desky k němu do stanu. Protože má BJ zarostlý nehet, skáče po jedné noze co nejdál od stanu, ze kterého se line hlasitá německá hudba z Charlesových desek hrajících na Margaretině magnetofonu...
Hawkeye a Charles vypustili do tábora mylnou zvěst, že má přijet Marilyn Monroe. Všichni se na to připravují a oni začínají být zoufalí. Volají proto do Hollywoodu, aby to nějak zachránili. Nakonec pošlou jménem Marilyn telegram, že nemůže přijet, protože má moc práce. BJ jede s kamarádem pilotem na ryby, ale cestou narazí na zraněného. Dají ho na nosítka a letí dál. Jenže za chvíli vidí dalšího, kterého uváží na provaz, a že ho vytáhnou (pilot tam nemohl přistát). Jenže vrtulník je moc těžký, a tak pilot řekne BJovi, že ho musí odříznout. Ten chce slézt po laně a ošetřit ho, jenže na ně začnou pálit nepřátelé. Musí ho odříznout a odletí. BJ je za to nominován na bronzovou medaili, což se mu ale nezdá přiměřené - prý je nesmysl dostat medaili za záchranu vlastní kůže. A tak ji dá jednomu zraněnému vojákovi, který se zachránil před smrtí tím, že si šel přidat jídlo.
Jsou dušičky a všichni se převlékají do kostýmů... jenže přivezou raněné. Na sále se všichni dohadují o nejstrašidelnější historce, která existuje. Jeden z vojínů, kterého přivezou už mrtvého, je naložen na vůz s tím, že otec Mulcahy mu dá poslední pomazání. Ten ale zjistí, že mrtvý není a zachrání ho tím, že přivolá Hawkeyeho. Nakonec se všichni shodnou, že to byla ta nejstrašidelnější historka ze všech. Během operací je Charles přinucen ošetřit dva mariňáky, kteří se snažili rozptýlit - jeden tím, že se vsadil, že si strčí a zase vyndá z pusy kulečníkovou kouli, druhý tím, že se vsadil, že strčí ruku do větráku a zase ji vyndá, aniž by mu ji větrák rozsekal na kusy. Charles jim oběma doporučí rentgen hlavy. Nevěřící Charles, který pořád tvrdil, že duchové a podobné tajemné věci neexistují, je uprostřed noci probuzen šramotem... BJ si přivázal na ruku lano a tahá jím za stan, který se celý třese. Oba se s Hawkeyem tiše smějí...
Celá parta u jídla vzpomíná na to, jak bylo skvělé, když tu byl ještě Trapper a na jeho vtípky. BJ to štve, a tak se rozhodne, že on sám do 24 hodin vypeče Margaret, Pottera, Klingera, otce Mulcahy, Charlese a především Hawkeyeho. Charles má v posteli mrtvého hada, Potter v zubní pastě krém na holení, Margaret na županu díru přes celý zadek, Klingerovi vybuchnou spisy a otec Mulcahy se málem udusí, protože jídlo je extra okořeněné. To vše je ale jenom součást plánu, jak dostat Hawkeyeho, který je pořád nervóznější a nervóznější. Nakonec se všechni Hawkeyemu přiznají, že to byla součást BJova plánu, a Hawkeye musí uznat, že jediný, koho BJ dostal, byl on sám. Musí tancovat na stole se sundanými kalhotami "Ty jsi ze všech nejlepší!".
Plukovník Potter sedí v jídelně, když mu Klinger přinese poštu. Dá mu jeden dopis, ale Potter uvidí i další, který je nadepsaný Mildretiným rukopisem. Jenže Klinger mu ho odmítne dát s tím, že je pro Hawkeyeho. Pottera to žere a myslí si, že Mildret koupila hausbot na Floridě, což on nechtěl. Ale Mildret poslala Hawkeyemu splacenou hypotéku na dům, který Potter i s ní chtěli. Hawkeye, BJ, Klinger, otec Mulcahy a Margaret to chtějí oslavit tak, jak si přála Mildret v dopise, totiž aby onen papír shořel. Jenže problém je ve výzdobě plukovníkova stanu. Dá jim pořádnou fušku, aby plukovníka udrželi v dostatečné vzdálenosti, aby stan stihli vyzdobit. Je tu ale další problém. Jeden z nováčků, kterému sice nabídli místo v Paříži "za stolem", ale který chtěl někam, kde by si "umazal ruce", je postřelen sniperem a ochrnou mu nohy. BJ s Hawkeyem ho operují, a jeho seržant chce dotyčného snipera zastřelit, protože ho mezitím našli a přivezli s prostřelenou nohou...
Do tábora přijíždí dobrovolnice, francouzka od červeného kříže. Charles se do ní zamiluje a prožije s ní noc. Nicméně ona zjistí, jaký doopravdy je, když jí dá kopačky. Další den žena odjíždí... Zároveň je zde příběh severokorejského pilota, který omylem přistál na jednom americkém letišti, což znamená, že má dostat 100 000 dolarů a americké občanství za to, že bude dělat maskota. Jenže to on nechce, chce raději do zajateckého tábora (!), a tak mu Hawkeye a BJ pomohou. Místo něj odjíždí dělat zmíněného maskota jihokorejský tlumočník, který je tak velmi šťastný.
Číňané pokročili, sestry z MASHe byly odvezeny pryč a čeká se, jak to bude dál. Nepřítel se stáhne a sestry se vracejí. Jenže doktoři operovali pět dní sami. Sestry jim nahradili vojáci, kteří o tom nemají ani tušení a udělají strašný binec. Po návratu sester se vrchní sestra Margaret dozví, že má přijít na inspekci po usazení jedna z nejpřísnějších žen. Honí proto sestry, aby vše bylo dokonalé. Během toho je problém mezi sestrou Kellyovou a Hawkeyem. Kelly mu tvrdí, že si jí nikdy nevšímal, Hawkeye to nejdřív popírá, ale potom to přizná. Jde k ní do stanu, dá jí květiny, ale ona je tam s vojákem, který přijel na inspekci pomáhat oné přísné ženštině...
Je hrozné horko. Místo kodeinu dodalo zásobování obyčejné placebo. Hawkeye a BJ ho využijí k tomu, aby pomohli od nervozity sekretářovi vedoucího hlídače a rozdělovače filmů. Díky tomu získají lstí film Modrý měsíc, který má být na svou dobu víc sexy než ostatní. Realita je ovšem jiná... :D
Tak tohle je jeden z těch smutnějších dílů. Jedna ze sester, která byla v táboře nová, šlápla na minu. Hawkeye, který s ní byl minulou noc, se ujme proslovu na jejím pohřbu. Odhalí tam své city ke všem jeho blízkým osobám.
"Musím odejít," zašeptala jsem. "Musím jít hned, dokud je tma a dokud všichni spí."
"Takže vážně odcházíš?" zamumlal smutně a odvrátil hlavu.
"Víš stejně dobře jako já, že to musím udělat. A sama," dodala jsem pro jistotu. Drásalo mi to srdce, ale věděla jsem, že dělám správně. Díky té noci jsem si uvědomila, co musím udělat. Včerejší rozchod byl definitivní, tohle bylo opravdu jenom pozdní rozloučení.
V očích se mu zračila bolest, ale viděla jsem na něm, že konečně pochopil. Došlo mu, že nemůže opustit svou matku, svou smečku... věděl, že se otiskne a mně by tím pak ubližoval. Byla jsem si jistá, že mi to nechce ztěžovat.
"Půjdeš mě doprovodit?" zeptala jsem se tiše, aniž bych se na něj podívala.
Neřekl nic, ale po chvilce jsem slyšela, jak vstává z postele. Pohyb za mnou byl tichý, ale jistý. Cítila jsem jeho pohlazení na svých ramenou a bezděčně se otočila.
Podíval se mi do očí s odevzdaným výrazem. Věděl, že tohle je opravdu naposled, co se na nějakou dobu vidíme. Pohladil mě po tváři a přejel až k boku. Pak se ke mně pomaličku nahnul a jemně přitiskl svoje rty na ty moje. Líbal mě jen chvilku, než se odtáhl a objal mě.
"Myslím, že líp jsme se rozloučit nemohli," zašeptala jsem mu do ramene. "Děkuju."