Včera jsem byla v kině, konečně po dlouhý době... mam pocit, že naposled jsem byla na Twilight někdy v lednu. :D No a vybrali jsme si film The duchess - Vévodkyně. Bylo to s titulkama, takže super.
Jinak můžu ten film vřele doporučit, fakt moc hezký. Mělo to hlavu a patu, historickej podtext, mísily se tam prvky dramatu a romantiky. Jenom ten konec byl poměrně zajímavě udělanej, i když jsem čekala horší. :D
V článku obsah, herci, fotky a link na stažení filmu + na titulky.
KOPÍROVAT SE ZDROJEM, ten obsah jsem dávala dohromady sama podle toho, jak si ten film pamatuju!!
Závěrečná scéna z filmu Spy kids 2: Ostrov ztracených snů. Alexa Vega zpívá, její filmový bratr hraje na kytaru. Jsou tam i záběry z filmu, především zvířat.
Herci: Helena Růžičková (Škopková), Broněk Černý (Venca), Martin Dejdar (Bernardo), Jaroslava Kretschmerová (Evík), Veronika Kánská (Blažena), Oldřich Kaiser (Vincenzo), Petra Pyšová (Miluna), Jiří Lábus (Béďa)
"Musím odejít," zašeptala jsem. "Musím jít hned, dokud je tma a dokud všichni spí."
"Takže vážně odcházíš?" zamumlal smutně a odvrátil hlavu.
"Víš stejně dobře jako já, že to musím udělat. A sama," dodala jsem pro jistotu. Drásalo mi to srdce, ale věděla jsem, že dělám správně. Díky té noci jsem si uvědomila, co musím udělat. Včerejší rozchod byl definitivní, tohle bylo opravdu jenom pozdní rozloučení.
V očích se mu zračila bolest, ale viděla jsem na něm, že konečně pochopil. Došlo mu, že nemůže opustit svou matku, svou smečku... věděl, že se otiskne a mně by tím pak ubližoval. Byla jsem si jistá, že mi to nechce ztěžovat.
"Půjdeš mě doprovodit?" zeptala jsem se tiše, aniž bych se na něj podívala.
Neřekl nic, ale po chvilce jsem slyšela, jak vstává z postele. Pohyb za mnou byl tichý, ale jistý. Cítila jsem jeho pohlazení na svých ramenou a bezděčně se otočila.
Podíval se mi do očí s odevzdaným výrazem. Věděl, že tohle je opravdu naposled, co se na nějakou dobu vidíme. Pohladil mě po tváři a přejel až k boku. Pak se ke mně pomaličku nahnul a jemně přitiskl svoje rty na ty moje. Líbal mě jen chvilku, než se odtáhl a objal mě.
"Myslím, že líp jsme se rozloučit nemohli," zašeptala jsem mu do ramene. "Děkuju."