Tenhle rozhovor se objevil před pár dny, ale teprve dneska jsem si
našla čas na to, abych ho přeložila, takže tady ho máte... :)
O: Jaké je to pro vaši rodinu a přátele, vidět lidi, jak křičí nad fotkami, kde jste do půl těla? Taylor: (Směje se). Je to zvláštní. Pro mě je to trochu trapné a jsem si jistý, že pro ně je to ještě horší.
O: Dobírají si vás při rodinných večeřích? Taylor: Ještě ne. A doufám, že ani nebudou, protože bych nejspíš pěkně zčervenal.
Super rozhovor s Taylorem... je starší, ještě z doby natáčení
New moon, nicméně já jsem ho objevila až teď, takže
jsem ho překládala až dneska. Pokud jste ho už někde četli,
prostě si ho teď nevšímejte, jo... :D
Q: Je pro vás těžké přepínat mezi dvěma osobnostmi - když máte scény před a potom, co se stane Jacob vlkodlakem... je těžké mezi tím přepínat a hrát různé scény?
Taylor: Někdy děláme scény před i po transformaci v jeden jediný den. Takže prostě musíte přepnout. Ale je to opravdu vzrušující, protože je to výzva a já mám rád výzvu, co se týče mého herectví. Takže prostě doufám, že dokážu fanouškům ukázat obě ty Jacobovy stránky správně.
Na jedné Taylorovo fan stránce jsem našla tyhle informace -
teoreticky by mohly být pravdivé, některé tedy
určtitě, ale o těch ostatních se to s jistotou tvrdit nedá...
přesto jsou zajímavé. :D
S tou zmrzlinou si fakt nevím rady, jestli to někdo víte, piště do komentářů. :D
Celým jménem se jmenuje Taylor Daniel Lautner.
Měří 1,79 metru. V žilách mu koluje francouzská, německá, holandská a americká krev. Jeho oblíbeným jídlem je steak a vůbec maso na jakýkoli způsob. Oblíbená příchuť zmrzliny je cake batter. (Nedovedla jsem to přeložit
"Musím odejít," zašeptala jsem. "Musím jít hned, dokud je tma a dokud všichni spí."
"Takže vážně odcházíš?" zamumlal smutně a odvrátil hlavu.
"Víš stejně dobře jako já, že to musím udělat. A sama," dodala jsem pro jistotu. Drásalo mi to srdce, ale věděla jsem, že dělám správně. Díky té noci jsem si uvědomila, co musím udělat. Včerejší rozchod byl definitivní, tohle bylo opravdu jenom pozdní rozloučení.
V očích se mu zračila bolest, ale viděla jsem na něm, že konečně pochopil. Došlo mu, že nemůže opustit svou matku, svou smečku... věděl, že se otiskne a mně by tím pak ubližoval. Byla jsem si jistá, že mi to nechce ztěžovat.
"Půjdeš mě doprovodit?" zeptala jsem se tiše, aniž bych se na něj podívala.
Neřekl nic, ale po chvilce jsem slyšela, jak vstává z postele. Pohyb za mnou byl tichý, ale jistý. Cítila jsem jeho pohlazení na svých ramenou a bezděčně se otočila.
Podíval se mi do očí s odevzdaným výrazem. Věděl, že tohle je opravdu naposled, co se na nějakou dobu vidíme. Pohladil mě po tváři a přejel až k boku. Pak se ke mně pomaličku nahnul a jemně přitiskl svoje rty na ty moje. Líbal mě jen chvilku, než se odtáhl a objal mě.
"Myslím, že líp jsme se rozloučit nemohli," zašeptala jsem mu do ramene. "Děkuju."