Další rozhovor s dílny Vanity Fair... Tentokrát jsem přeložila Chaske Spencera,
Alexe snad stihnu odpoledne nebo zítra, ještě uvidím... Z rozhovoru jsem
získala dojem, že si vážně váží své role i ostatních kluků - vlčích herců.
VF: Vy jste z vlků nejstarší.
Chaske: Jo a je to vtipné: hraju vlka alphu, vůdce, a trochu se tak i cítím. Netuším, jak se to stalo. Ale jsem nejstarší - už mám na svém kontě pár filmů - a měl jsem nutkání ostatním klukům pomáhat. Cítil jsem se dost ochranitelsky. Kdyby se jim někdo pokusil ublížit, pravděpodobně bych ho šel zastřelit. Jsou to dobří kluci. Staráme se jeden o druhého. Bylo to jako když přijde nováček na střední školu; my byli ta nová skupinka. Každý jsme taky měli jinou minulost. Jsme zčásti původní Američané (Indiáni) a máme trochu jiný vzhled. Nepřišli jsme nepozorovaně - přišli jsme a rozhodně se ujistili, že o nás všichni ví.
"Musím odejít," zašeptala jsem. "Musím jít hned, dokud je tma a dokud všichni spí."
"Takže vážně odcházíš?" zamumlal smutně a odvrátil hlavu.
"Víš stejně dobře jako já, že to musím udělat. A sama," dodala jsem pro jistotu. Drásalo mi to srdce, ale věděla jsem, že dělám správně. Díky té noci jsem si uvědomila, co musím udělat. Včerejší rozchod byl definitivní, tohle bylo opravdu jenom pozdní rozloučení.
V očích se mu zračila bolest, ale viděla jsem na něm, že konečně pochopil. Došlo mu, že nemůže opustit svou matku, svou smečku... věděl, že se otiskne a mně by tím pak ubližoval. Byla jsem si jistá, že mi to nechce ztěžovat.
"Půjdeš mě doprovodit?" zeptala jsem se tiše, aniž bych se na něj podívala.
Neřekl nic, ale po chvilce jsem slyšela, jak vstává z postele. Pohyb za mnou byl tichý, ale jistý. Cítila jsem jeho pohlazení na svých ramenou a bezděčně se otočila.
Podíval se mi do očí s odevzdaným výrazem. Věděl, že tohle je opravdu naposled, co se na nějakou dobu vidíme. Pohladil mě po tváři a přejel až k boku. Pak se ke mně pomaličku nahnul a jemně přitiskl svoje rty na ty moje. Líbal mě jen chvilku, než se odtáhl a objal mě.
"Myslím, že líp jsme se rozloučit nemohli," zašeptala jsem mu do ramene. "Děkuju."